Lotus Elite


Historie vozu se začala psát, když účetní firmy Lotus Peter Kirwan Taylor a zároveň vlastník modelu Lotus Mark VI chtěl pro tento vůz navrhnout uzavřenou karoserii, a tak tento návrh dal Colinu Chapmanovi. Colin toužil po uzavřeném civilním vozidle, takže návrh přijal s radostí s tím, že se vyrobí více jak jeden kus. Při navrhování nového vozidla asistovali letecký designér a Colinův dobrý přítel Frank Costin, který navrhl mj. model mark IX, a John Frayling designér Fordů. Ovšem rám Mark VI nebo XI byly pro tento účel nevhodné, tak Chapman začal pracovat na zcela novém rámu. Jednalo se o samonosnou sklolaminátovou karoserii. Když se vůz představil roku 1957 na Londýnském autosalonu, dočkal se velice kladného ohlasu. Vůz s velice elegantní karosérií a bez zbytečných detailů si vysloužil nejedno ocenění výstavy. Jeho karosérie se skládala z více jak 60 dílů a prototyp poháněla pohonná jednotka Coventry Climax o objemu 1216 cm3. Kladný ohlas byl podnětem pro Colina Chapmana pro rozběhnutí sériové výroby.

Ještě téhož roku, tedy 1957 se objevila finální verze Elitu. Sériový model se již skládal ze tří základních sklolaminátových dílů. Prvním dílem byla podlaha s nosným rámem pro přední nápravu a vyztužením pro zadní nápravu, sloužila též jako ochranný prvek motoru a také usnadňoval proudění vzduchu pod vozem. V druhém dílu byly umístěn motor a byl v něm vytvořen tunel pro kardanový hřídel, sloužil též k nesení čelního okna a k uchycení pantů dveří. Třetí díl chránil posádku před vnějšími vlivy a zvyšoval tuhost celého vozidla. Ke karoserii byly jednotlivé díly přidělány ocelovými klíny přes gumové podložky, aby nedocházelo k deformací laminátových dílů. Karosérie se též pyšnila neuvěřitelně nízkým koeficientem odporu vzduchu který činil 0,29.

 Lotus Elite

K zavěšení kol používal Lotus vepředu lichoběžníkové nápravy se zkrutným stabilizátorem a vzadu bylo použito Chapmanovo zavěšení, které využívalo hnací poloosu jako nosný prvek místo zadního ramene. Tato konstrukce se lehce změnila u druhé série kvůli vysokému namáháni karosérie, ale princip zůstal stejný. Vyráběly se 3 verze: S1, S2 a S2 SE. Brzdy byly na všech kolech kotoučové jak u modelu S1 tak i S2. U modelu S2 byly brzdy umístěny u diferenciálu kvůli nižší neodpružené hmotnosti a u verze S2 SE byly brzdy doplněné o hydraulický posilovač.

 Lotus Elite

Jako pohonné ústrojí používal model S1 zmiňovaný motor Coventry Climax o zdvihovém objemu 1216 cm3 a výkonu 76 k. To stačilo aby se vůz dokázal rozjet na rychlost 185 km/h což byl na rok 1957 solidní výsledek. Generace druhá používala stejný motor, ale byly do něj namontovány dva karburátory. Touto úpravou se výkon zvedl na hodnotu 85 k a u vrcholné verze S2 SE dokonce na 95 k. To dokázalo rychlost vozu vyhnat až k hodnotám blížícím se 200 km/h. Některé závodní verze byly dokonce vybaveny motorem o objemu 2,0 l.

Tento model přinášel spousty nových řešení a ačkoliv byl určen primárně pro provoz na silnicích, měl blíže spíš k závodním okruhům, kde patřil mezi nejúspěšnější vozidla své doby. Bohužel vůz trpěl spoustou nedostatků. Každý vůz vyžadoval opravdu pravidelnou údržbu a nepatřil mezi nejspolehlivější. Lotus Elite se vyráběl do roku 1963 a bylo vyrobeno kolem 1000 kusů.

 Lotus Elite