Lotus Elise    (1995do současnosti)



Lotus Elise

Psal se rok 1994, když se sešel designérský tým automobilky Lotus vedený Julianem Thompsonem. Úkol byl jednoduchý, měli navrhnout kompaktní a lehký vůz. Měl mít otevřenou karosérii a motor před zadní nápravou. První prototyp vyjel ještě téhož roku na testovací trať, ale o vzhledu vozu nebyl nic jisté. Vůz připomínal zmutovaný model Seven. Automobilce se úspěšně dařilo držet veškeré informace pod pokličkou. Nikdo ani pořádně nevěděl co se chystá až do září 1995, kdy prošel vůz celoevropskou homologací. Tehdy uniklo, že se jedná o lehký sportovní automobil s motorem před zadní nápravou. Oficiální představení bylo téhož roku, tedy 1995 na Frankfurtským autosalóně. Vystavená novinka nesla jméno Elise po vnučce tehdejšího ředitele automobilky Lotus.

 Lotus Elise bez oblečení

Elise využívala podle konstruktérů prostorového rámu, slepeného z hliníkových tažených profilů, přičemž ocelové jsou jen nosné konstrukce motoru, držáky závěsů a ochranný rám. Rám vážil 65 kg při zajištění vysoké tuhosti v zkrutu a také dostatečné bezpečnosti v případě nárazu. Elise se též mohla pyšnit titulem prvního sériově vyráběného vozidla, které využívalo hliníkovou lepenou konstrukci. Podvozek má na všech kolech nezávislé zavěšení tvořené lichoběžníkovými nápravami. O odpružení vozidla se staraly na všech kolech vinuté pružiny s měkčí charakteristikou než je u sportovních aut obvyklé a tlumiče byly voleny tvrdšího charakteru. Přední náprava byla doplněna o zkrutný stabilizátor. Brzdy byly z hliníkové slitiny a jejich charakter se tak lišil od klasických ocelových, což ale neznamená že by nebyly účinné! Brzdy byly v kombinaci s hydraulickým posilovačem a pracovali více než perfektně a citlivě.

 Lotus Elise

Interiér je velice jednoduchý a trošku i stísněný, ale svému účelu slouží perfektně. Volant a pedály mají pevně určenou polohu a sedačka je seřiditelná pouze u řidiče, a to pouze posuvně. Přesto si v něm najde perfektní polohu pro řízení každý. Malý sportovní volant padl přesně do ruky a i přes absenci posilovače řízení bylo řízení lehké a citlivé. Řazení na tom bylo o trošičku hůř. Pohyb krátké hliníkové páky ne vždy působil tak čistě, jak by měl. To byla daň za použití bowdenovích lanek, místo klasických táhel od převodovky. Nastupování do interiéru bylo ovšem problémem s nataženou střechou. Práh dveří a zároveň rám vozidla je vysoký a zároveň široký, což v kombinaci s nízkou střechou může být problém. Karosérie byla navržen pro co největší účelnost. Tomu nasvědčují drobné přítlačné plochy před předními koly, prahy s jistou hranou, která měla stejný účel, nebo zadní difuzor který snižoval vztlak pod autem. Ovšem takhle by se dalo povídat i nadále. Stačilo by říct, že každý otvor či hrana má svůj účel. Karosérie byla ze sklolaminátu a nabízela opravdu dobrý komfort jízdy i se sundanou střechou a staženými okénky. Za zmínku také stojí vyndavací zadní okénko, které jinak zabraňovalo teplému vzduchu od motoru k pronikání do kabiny.

 Lotus Elise a jeho tým konstruktérů

O pohon 690 kg těžkého auta se staral motor od Rovera. Motor K-Série měl objem 1796 cm3 a čtyřventilovou techniku bez proměnného časování ventilů. Ale i tak motor dával výkon 118 k při 5500 ot/min a toč. moment 166 Nm při 3000 ot/min. Tyto hodnoty bohatě stačily k tomu, aby Elise zrychlila z 0 na 100 km/h za 5,7 s a maximální rychlost byla 202 km/h při spotřebě 16,7 l. Elise byla celkem i úsporná při běžné jízdě si vzala běžně kolem 8,8 l, ale dalo se sní jezdit i za 7,2 l na 100 km. Převodovka byla pětistupňová manuální.

Lotus Elise se vyráběla od roku 1996 a už tehdy se stala legendou za své jízdní vlastnosti a celkovou hodnotu. Tento model se také stal nejúspěšnějším vozem firmy Lotus, ročně se jich vyrobí asi 2500 kusů a to je model určen pouze pro evropský trh.

 Lotus Elise a její interiér


Lotus Elise 111s

Pár měsíců po zahájení výroby Lotus Elise se objevila její ostřejší sestra s označením Lotus Elise 111s. Model na první pohled identický, na pohled druhý se pár rozdílů našlo.

Zvenku se dal model poznat pouze nových šestipaprskových litých kol. Elise 111s měla i širší pneumatiky narozdíl od klasické verze. Na zádi se objevil na odtrhové hraně přítlačný spoiler, jež zlepšoval přítlak při vyšších rychlostech. A také se pro oba modely objevila v příplatkové výbavě pevná odnímatelná střecha (hardtop). Interiér až na malý štítek 111s zůstal beze změn.

 Lotus Elise 111s

Hlavní změna se udála pod kapotou motorového prostoru. Motor K-Serie dostal proměnné časování ventilů VVC. Motor nyní díky tomu disponoval výkonem 145 k při 7000 ot/min a točivým momentem 174 Nm při 5500 ot/min. Převodovka byla také strměji odstupňována, pro lepší využívání charakteru motoru. Tyto změny vedly k nárůstu hmotnosti na 714 kg, ale taky ke zlepšení jízdních výkonů. Elise nyní akcelerovala z 0 na 100 km/h za 5,4s a pokračoval až do rychlosti 217 km/h tam ho zastavil aerodynamický odpor.

Na podvozku se žádné výraznější změny nestaly. Brzdy byly účinné dost už na základním modelu, takže ty změnu nepotřebovaly stejně jako zavěšení kol. Změn doznalo pouze nastavení podvozku pro lepší jízdní vlastnosti. Přece jen se jednalo o trošku těžší auto. Elise se vyráběla úspěšně do roku 2000.

 Lotus Elise průřez


Lotus Elise 135R

V roce 1998 se objevila limitovaná edice Lotus Elise 135R. Vyrobilo se jich 50 kusů. Tento model vypadal úplně stejně jako běžný Lotus Elise, ale nabízel se pouze ve stříbrné barvě.

Motor byl použit Rover K-Serie bez časování ventilů VVC, ale přesto byl lehce upraven. Motor dostal novou hlavu válců, sání, výfukové potrubí a nové též byly vstřikovací trysky. Přeprogramována byla samozřejmě i řídící jednotka. Tyto změny vedly k navýšení výkonu na 135 k při 6250 ot/min a točivého momentu na hodnotu 171 Nm při 4800 ot/min.

 Lotus Elise 135R

Beze změn nebyla ani karosérie. Na první pohled vypadal stejně, ale hlavní rozdíl nebyl viditelný. Celá karosérie byla odlehčená a některé díly byly vyrobeny z uhlíkových vláken. Jediný poznávací znak byla nálepka u dveří s textem označujícím typ limitované edice. Kola byla stejná jak na modelu 111s, to znamená že měla i širší pneumatiky než běžný Lotus Elise. Pozměněné bylo i nastavení podvozku, které mělo nyní tvrdší charakteristiku než Elise 111s.

Takto upravená Elise si ponechala svojí hmotnost 690 kg, a to jí napomohlo ke zlepšení jízdních výkonů. Lotus Elise 135R zrychlovala z 0 na 100 km/h za 5,3s a zastavila se na rychlosti 210 km/h. Model se stal natolik žádaným, že si zákazníci vyprosili speciální kit pro navýšení výkonu motoru. Kit se skládal z nové hlavy válců, sacího a výfukového potrubí a přeprogramování řídící jednotky. Ovšem originální Elise 135R byla lepší, ale té si mohlo užívat jen 50 zákazníků.

 Lotus Elise 135R motor a interiér


Lotus Elise Sport 160

Rok 2000 byl rokem kdy se objevila zatím nejsilnější verze Elise. Novinka nesla označení Lotus Elise Sport 160.

Na vzhledu bylo na první pohled vidět, že je něco jinak. Elise vypadala celá mohutnější i přesto že používala karosérii převzatou z modelu Elise 135R, ale s větším využití uhlíkových vláken. Na zádi se objevil přítlačný spoiler z modelu 111s a na boku u dveří označení modelu. Zcela nová byla také litá kola z hořčíkové slitiny, která snižovala neodpruženou hmotnost. Méně viditelnou změnou byla odlehčená okna, která snižovala těžiště vozidla. Nové byly i kryty světel, které byly také odlehčeny. Interiér zůstal beze změn.

 Lotus Elise Sport 160

Podstatné změny se odehráli pod karosérií. Motor K-Serie dostal nyní nové sání, výfukové potrubí, přepracovanou hlavu motoru, nové písty a samozřejmě přeprogramovanou řídící jednotku. Takto upravený motor měl výkon 160k při 7000 ot/min a točivý moment 174 Nm při 5200 ot/min. Nové byly i brzdy nyní již s ocelovými kotouči. Vepředu měly brzdy třmeny dvoupístkové od AP Racing a vzadu jednopístkové plovoucí od firmy Brembo. Převodovka měla kratší odstupňování prvních tří stupňů a delší pátý stupeň. Zkrácen byl i finální převod. Podvozek dostal tvrdší charakter a byl snížen což vyvolalo efekt „mohutnosti“ oproti předchozích verzí.

Lotus Elise Sport 160 s hmotností 690 kg vynikal svojí mrštností a rychlostí víc, než jeho předchozí silniční verze. Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládnul za 4,6 s a pokračoval až do rychlosti 224 km/h. Ale tato čísla nepopisují jeho geniální chování v zatáčkách a lehkost, se kterou se přenášel přes nerovnosti. Model se vyráběl krátkou dobu, ale i ta stačila aby se vůz vryl do paměti nejednoho majitele „supersportu“, kterého dojel v první zatáčce a následovně předjel v druhé.

 K-Serie na 160 k a Lotus Elise Sport 160


Lotus Elise Sport 190

Pár měsíců po představení Lotus Elise Sport 160 se představila ještě ostřejší verze určená pro klubové závody. Lotus Elise Sport 190 i přes svoje čistě závodní zaměření měla homologaci i na veřejné silnice.

Vůz si bral mnohé z verze Sport 160 a k tomu ještě něco přidal. Karosérie nyní byla celá z uhlíkových vláken a skla byla převzata z modelu Sport 160. Stejně tak byly převzaty i brzdy a kola.

 Lotus Elise Sport 190

Více změn se stalo pod kapotou. Motor K-Serie dostal novou klikovou hřídel, ojnice, písty, ventily, hlavu válců, sací a výfukové potrubí. Nové bylo také vstřikování a zapalování. Motor dosahoval výkonu 190 k při 7000ot./min a točivého momentu 189 Nm při 5600ot./min. Převodovka byla stejná jako u modelu Sport 160, ale byly zkráceny i poslední dva převodové stupně tak, aby auto dosahovalo maximální rychlosti okolo 200 km/h. Toto omezení rychlosti bylo z důvodu homologace pro závodní okruhy. Na rámu se objevily i vzpěry, které zvyšovali tuhost rámu a splňovali též předpisy pro rám FIA. V interiéru se objevila skořepinová sedadla, nový volant (oboje opět podle předpisů FIA) a zmizela audio soustava.

I přes tyto změny si vůz ponechal hmotnost 690kg. Tato hmotnost zaručovala zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,4s a maximální rychlost byla omezena na zmíňených 202 km/h. Ještě lépe na tom jsou údaje o pružném zrychlení. O chování v zatáčkách se staralo perfektně naladěný podvozek v kombinaci s na zakázku vyrobenými pneumatikami Yokohama, a také zcela plochý podvozek, na konci zakončený mohutným difuzorem.

 Lotus Elise Sport 190


Lotus Elise Motorsport

Lotus Elise Motorsport se představil roku 2000 v omezené sérii 25 vozů určených pro silniční provoz. Lotus Elise Motorsport byl původně určen pro speciální sérii závodů Lotus Challenge, ale zákazníci si vyprosili i limitovanou edici.

Vůz se na první pohled lišil od klasické Elise již na první pohled. Pevná střecha se vstupním otvorem připomínala blízkou příbuznost vozu k závodním okruhům. Stejně na tom bylo obří karbonové křídlo na zádi vozidla, která byla kompletně přepracována. Nad motorem se objevilo skleněné víko. Celá záď byla protažena. To tvořilo dojem jakéhosi orámování. Pod zádí se objevil mohutnější difuzor. Na přídi se objevil vstupní otvor pro chlazení brzd a mohutný spoiler pod předním nárazníkem. Charakteristická pro tuto sérii byla taky kombinace barev. Zelená „Britisch racing green“ a zlatými litými koly firmy O.Z. Racing.

Pod kapotou se objevil opět motor K-Serie převzatý z modelu Lotus Elise Sport 190. V tomto případě vyladěn prakticky na vrchol svých možností, na výkon 202k při 7900 ot/min a točivý moment 182 Nm při 6650 ot/min (u závodních verzí výkon ještě vzrostl). Tento motor byl v kombinaci s pětistupňovou manuální převodovkou, popřípadě u závodních verzí s šestistupňovou převodovkou.

Hmotnost Elise byla 710 kg. V kombinaci se speciálními pneumatikami Yokohama to zajišťovalo opravdu prvotřídní jízdní vlastnosti. Nastavení podvozku bylo pro závodní okruhy, ale i tak si Elise ponechala chladnou hlavu i při přejíždění nerovností. Interiér byl stejný jako u modelu Elise Sport 190.

Elise Motorsport zrychlovala z 0 na 100 km/h za 3,9 s a nejvyšší rychlost byla 235 km/h. Motor se stal tak žádaným že se o pár měsíců představil v modelu Lotus Exige.

 Lotus Elise Motorsport


Lotus Elise S2

Lotus Elise neměla oficiálně nikdy projít žádnou modernizací, ale Opel postavil na podvozku Elise svůj vlastní model Speedster, který se stal více jak nebezpečím pro Elise. A proto přišla modernizace. Nový design měl na starosti Russell Carr a jeho tým designérů. Na konec to byl Steve Crijins který autu vdechl novou podobu.

Novinka se představila prvně roku 2000 na autosalónu v Birminghamu. Zástupce automobilky Lotus tehdy řekl: „Chtěli jsem to nejlepší udělat ještě lepším“. Takhle byla vysvětlena druhá sérii Elise. Novinka se dočkala velice kladných ohlasů, a tak se ještě téhož roku dostala do výroby.

Elise S2 byla od své předchůdkyně rozeznatelná na první pohled. Elise měla ostřejší hrany. Přední světlomety byly ve stylu modelu 340R, vedle kterých se zabydlela směrová světla. Na přídi se objevily průduchy pro chlazení brzd ve stylu Lotus Exige a pod nimi se objevili drobné přítlačné plochy. Na bocích se zvětšili průduchy pro přívod vzduchu k motoru a brzdám. Záď dostala jemnější tvary a mohutnější difuzor. Karosérie byla navržena pro lepší aerodynamiku a větší přítlak k vozovce.

 Lotus Elise S2 (Edice type 49)

Beze změn nezůstal ani podvozek. Zavěšení bylo opět lichoběžníkové na všech kolech. Ale i tak prošlo drobnými změnami pro dosažení lepší geometrie kol. Zkrutný stabilizátor se opět objevil pouze na přední nápravě. Drobných změn se dočkal i rám. Byl vyztužen a bočnice (prahy) byli sníženy. Tato úprava měla zjednodušit nastupování do vozidla. Brzdy vůz dostal ocelové s vnitřním chlazením. Brzdy opět vyrobila firma AP Racing.

Interiér prošel pouze drobnými změnami. Nové byly sedačky, které zlepšily oporu zad. Změněna byla i grafika přístrojů a zlepšila se ergonomie. Jinak šlo jen o drobné retuše. Nastupování bylo o něco snazší než u předchozí verze díky zmíněným nižším prahům. To ovšem neznamená, že by se člověk mohl snadno posadit do sedaček.

 Lotus Elise S2 (Edice type 72)

Motor byl použit K-serie bez variabilního časování ventilů. Motor byl na vyladěn na hodnotu 122 k při 5500 ot/min. Točivý moment dosahoval hodnoty 168 Nm v rozmezí otáček 3,500 – 4,500 ot/min. Motor také dostal zcela novou řídící jednotku s označením Lotus T4, díky níž dosahoval vůz nižší spotřeby, emisí a zároveň vyššího výkonu. Převodovka zůstala pětistupňová manuální, ale měla zkrácené převody oproti původnímu Lotus Elise. To dovolilo 710 kg těžké Elise zrychlit z 0 na 100 km/h za 5,7s. Vůz zrychloval až do rychlosti 200 km/h kde ho zastavil aerodynamický odpor. Zlepšily se i jízdní vlastnosti, které nyní byly čitelnější při jízdě na limitu.

Lotus Elise S2 se přes veškeré obavy konstruktérů stala právoplatným nástupcem série první, dokonce se dočkala i stejného prodejního úspěchu.

 Lotus Elise S2 (Edice type 72)


Lotus Elise 135R S2

Lotus Elise 135R S2 byla stejně jako jeho předchůdce limitovaná série v počtu 50 kusů. Model byl opět vyveden ve stříbrné barvě, ale tentokrát byl posazen na černá litá kola.

Interiér dostal nová anatomická sedadla a jiný volant. Z interiéru se vytratilo rádio a byla snaha ušetřit každý gram hmotnosti. Karosérie byla odlehčena a stejně na tom byla i okna a kryty světel. Díky těmto změnám se povedlo udržet hmotnost vozidla na 710 kg.

Motor byl použit K-serie bez variabilního časování ventilů a dosahoval, jak název modelu napovídá 135 k při 6250 ot/min. Točivý moment se pyšnil hodnotou 171 Nm při 4800 ot/min. Řídící jednotka Lotus T4 držela na uzdě jak emise, tak spotřebu paliva. A změněno bylo též výfukové a sací potrubí, aby lépe odpovídalo charakteru motoru. Převodovka byla pětistupňová manuální. Brzdy byly použity stejné jako u modelu Elise S2 opět bez ABS.

Lotus Elise 135R zvládal zrychlit z 0 na 100 km/h za 5,3 s a největší rychlost byla 208 km/h. O chování v zatáčkách se staral tvrdší podvozek než bylo u Elise zvykem a tomu dopomáhaly pneumatiky Yokohama. Elise si zanechala dobrý jízdní komfort na nerovnostech i přes tvrdší charakter podvozku.

 Lotus Elise 135R S2


Lotus Elise 111s S2

Nástupkyně Elise 111s přišla roku 2002. Jednalo se o verzi s variabilním časováním ventilů a trošku tvrdším podvozkem. Stejně jako tomu bylo u generace první.

Elise 111s se dala rozeznat pouze podle dvou věcí. První z nich byla větší a širší kola. Druhé poznávací znamení byl větší difuzor na zádi. Difuzor nahradil přítlačné křídlo, které by pouze zvyšovalo odpor vzduchu a přítlak by zajišťovalo zhruba stejný. Použitím difuzoru se aerodynamika vozidla dokonce zlepšila. Podvozek dostal tvrdší charakteristiku oproti modelu Elise S2. Tím se zlepšily jízdní vlastnosti při průjezdu zatáček, což snad už ani víc nejde . Interiér se nedočkal žádných změn. Hmotnost vozidla narostla na 757 kg.

Pohonná jednotka v tomto modelu byla převzata z modelu Elise Sport 160. Motor K-Serie byl doplněn řídící jednotkou Lotus T4. Nové bylo také výfukové potrubí a sání. Takto upravený motor dosahoval výkonu 160 k při 7000 ot/min a točivého momentu 175 Nm v rozmezí 3500 až 4650ot./min. Převodovka měla delší zpřevodování jednotlivých stupňů než jaké bylo voleno u modelu Elise Sport 160.

Elise 111s zrychlovala z 0 na 100 km/h za 5,1 s a největší rychlost byla 212 km/h. A to vše při dosažení hodnoty 163 g/km emisí CO2. Tato je nižší než třeba u Fordu Ka. Lotus Elise s motorem K-Serie se vyráběl do roku 2005 z důvodu krachu společnosti MG-Rover která byla hlavním dodavatelem motorů.

 Lotus Elise 111s S2


Lotus Elise 111R

Roku 2004 se objevil další typ modelu Elise, tentokrát nesl označení 111R. Tento model měl být určen i pro americký trh, kam se mu povedlo i dostat. Důvod proč se předchozí verze nemohly dostat do zámoří byl motor, který nemohl projít homologací. Tento problém pomohl vyřešit nový motor od Toyoty.

Na vzhledu se toho změnilo málo. Kola byla použita z modelu 111s S2. Difuzor byl podobný, ale rozdíl se našel. Vedlo skrze něj výfukové potrubí (kvůli předpisům USA). Americká verze šla poznat zvenku podle pozičních světel. Jinak vůz byl bez vizuálních změn. Interiéry se objevili hned dva. První byl pro Evropu a byl prakticky beze změn. Interier druhý byl určen pro USA a Kanadu. Nejvýraznější změna byla v tom, že průduchy ventilace nyní již nebyly směřovány na čelní okno, ale do kabiny. V nabídce se objevila elektricky stahovatelná okénka, kvalitnější audio sestava, airbag pro řidiče a ještě další pro Elise jinak nadstandardní doplňky. Roku 2006 prošel model modernizací týkající se instalace kvalitnějších sedaček, diodových zadních lamp a v příplatkové výbavě se objevila kovaná kola.

Rám prošel jen úpravou pomocného rámu, který musel vyhovovat nové pohonné jednotce. Podvozek prošel změnou pouze nastavení podvozku a novou kombinací pružin a tlumičů. Elise opět překonala sama sebou stanovenou laťku v jízdních vlastnostech a zůstala tak nejlépe ovladatelným vozem nejen své třídy, ale i překonávající vozy tříd vyšších.

 Lotus Elise 111R

Motor poskytla již zmiňovaná automobilka Toyota. Jednalo se o motor s označením 2ZZ-GE má opět objem 1,8, konkrétně 1796 cm3. Motor je celohliníkové konstrukce využívající nejmodernějších slitin. Motor je v kombinaci s VVTL-i (Variable Valve Timing and Lift-Intelligent. Jedná se o variabilní časování ventilů) a řídící jednotkou Lotus T4 upravenou speciálně pro tento motor. Dosahuje výkonu 192 k při 7800 ot/min. Točivý moment se pohybuje na hodnotě 181 Nm při 6800 ot/min. Převodovka nyní byla šestistupňová také od Toyoty. Nese označení C64. Převodovka má také celohliníkový obal a dobře využívá potenciálu motoru.

Automobil zrychluje z 0 na 100 km/h za 5,0 s a pokračuje až do rychlosti 238 km/h. Elise dokáže i nyní jezdit za spotřebu která se pohybuje okolo 8,5 na 100 km. Motor od Toyoty přišel právě vhod, protože se v roce 2005 zastavila dodávka motorů od krachujícího Rovera a pokud by nebyla náhrada, muselo by dojít i k zastavení výroby Elise. Elise 111r není o moc dražší než její předchůdci a proto neztrácí na oblibě ani nyní.

Za zmínku stojí limitované edice Sports Racer. Tato edice prvně použila diodových lamp u automobilky Lotus, a také měla podvozek naladěný hlavně pro závodní okruhy.

 Lotus Elise 111R>


Lotus Elise S

Roku 2006 se objevil nástupce méně výkonného Elise, vybavovaného motorem Rover K-Serie. Tento nástupce byl potřeba, protože modely s motory K-Serie šel i po krachu společnosti Rover dobře na odbyt a ne zdaleka všichni zákaznici si mohli dovolit model Elise 111R, vybavovaný silnou 1,8 VVTLi Toyotou. Neuvedením slabšího modelu by Lotus přisel o zákazníky, a proto Lotus vytvořil model Elise S.

Nový model nesl opět motor od firmy Toyota tentokrát ovšem 1,8 VVTi (chybí L v názvu a také pěkných pár koní ), konkrétně typ 1ZZ-FE a převodovku taktéž od Toyoty konkrétně typ C56. I přes jiný typ motoru a převodovky než u modelu Elise 111R, bylo možné použít stejný pomocný rám. Tato na první pohled maličkost, dokázala snížit výrobní náklady což se projevilo na snížení cen obou modelů. Tedy jak silnějšího Elise 111R, tak i nového Elise S. Elise S se k modelu Elise 111R přiblížila také příplatkovou výbavou která je pro oba modely stejná. Elise S se liší na první pohled pouze jinými koly a označením modelu.

Motor Toyota 1ZZ-FE o objemu 1794 cm3 disponuje variabilním časováním ventilů a celé to řídí řídící jednotka Lotus T4e. Motor na první pohled dává celkem nízký výkon 134k v 6200 ot/min a točivý moment 172 Nm ve 4200 ot/min. Avšak tyto hodnoty stačí na rozpohybovaní pouze 860 kg těžké Elise, vyzbrojenou 5 stupňovou manuální převodovkou na hodnotu z 0 na 100 km/h za 6,0 s a hodnotu 160 km/h mine s časem 17,4 s a dál pokračuje na hodnotu 205 km/h. Brzdy a zbytek podvozku je shodná s modelem Elise 111R.

Tato verze znamená definitivní konec motoru K-Serie, kterého se Elise držela od samého počátku v roce 1995, kde byl umístěn v již konceptu Elise. O pár měsíců později Lotus vyzbrojil sériovou Elise 111s tímto motorem s proměnným časováním ventilů. Motor byl neustále modernizován a bylo z něj „ždímáno“ hodnot, za které by se nestyděly ani motory s obsahy znatelně většími. Vždyť u závodní verze Elise (Elise Motorsport) z něj bylo „vydolováno“ až 230k (na životnost se mě neptejte). Motor také proslul svým charakteristickým zvukem po ujetí 15 000 km (vyklepaný v doprovodu „pazvukového“ orchestru), ale když zrovna jel, tak motor držel celkem obstojně až na některé drobné poruchy. Ostatně i v Autocaru (nemyslím ten český plátek o karavanech) ho hodnotili kladně, dokonce napsali že přechod na motory od Toyoty jim nepřijde jako takový pokrok (až na ty zvuky, jejichž úroveň povyrostla). Tudíž myslím že můžeme hrdě zdvihnout hlavu a zavzpomínat jak na motor Serie K, tak na celou automobilku Rover. Ať se nám to líbí nebo ne ikona odešla a svět již nebude stejný jako dřív. Ano je dobře, že Elise dostal motor od Toyoty, ale s motorem K Serie to byla Elise jak ji všichni znali. Přirovnal by jsem to třeba ke kamarádovi, který celý život nosí tenisky a pak z ničeho nic si vezme mokasíny, taky to nebude ten kámoš jak ho znáte. Ale změna je život, a vše má svůj důvod. Plačte, král je mrtev, ať žije král!

 Lotus Elise S>


 

Bráškové a sestřičky: Lotus 340R   Lotus Exige   Lotus Elise GT1   Lotus Europa, ale jen S   Lotus Cicuit Car