Lotus Eleven


V roce 1956 se objevil nástupce modelu Mark IX a X, které byly určeny pro závody Le Mans. Model vycházel z modelu IX, ze kterého si bral rám stejně jako model X. Vůz byl navržen Colinovým kamarádem Frankem Costinem, který pracoval ve firmě De Havilland vyrábějící letadla pro RAF. Díky jeho zkušenostem s prouděním vzduchu dosáhnul to, že vůz měl neuvěřitelně nízký součinitel odporu vzduchu a přitom zároveň byl krásně elegantní.Vůz se zpočátku vyráběl pouze v závodní verzi, ale po pár testech automobilových časopisů se Colin rozhodl dostat vůz na veřejné silnice, vůz se nabízel ve třech verzích.

První nejlevnější s označením Club měl tuhou zadní nápravu s bubnovými brzdami, motor byl použit Coventry Climax o objemu 1098 cm3 a výkonu 75 k a i tento motor dokázal vůz rozhýbat na hodně slušných 200 km/h. Přestože byl vyráběn na běžné silniční použití, byl určen hlavně pro závody.

Druhá verze byla vybavena motorem Coventry Climax o výkonu 85 k, vůz měl vzadu kotoučové brzdy umístěné vedle převodovky. Byl též vybaven čelním oknem které chránilo posádku před větrem. Tento model byl určen pro silniční provoz.

A poslední verze Le Mans byla vybavena motorem Coventry Climax o objemu 1500 cm3 a dával výkon 100 k, to stačilo vozu na největší rychlost přes 230 km/h. Tento typ byl určen pro závody.

Tento model se zasloužil o vítězství v roce 1956-57 na okruhu Le Mans, kde porazil i o kategorii silnější vozidla a zapsal se nesmazatelně několika rekordy. Mimo to dokázali vozu naměřit při cestovní rychlosti spotřebu jen 4 litry na 100 km a při běžném provozu nepřesáhla spotřeba 8 litrů. Celkem bylo vyrobeno 270 kusů v rozmezí let 1956 až 1958.

 Lotus Eleven