Lotus Elan



Lotus type 26 Elan S1/S2

Lotus Elan měl být nástupcem modelu Lotus Elite, ale jeho zaměření mělo být na rozdíl od něj pouze na silniční provoz. Colin Chapman na tomto modelu šel cestou páteřového rámu v kombinaci ze sklolaminátovou karosérií. Vůz měl tentokrát karosérii otevřenou s vyklápěcími světlomety, které měli snížit odpor vzduchu, ale zároveň hodně zvýšily atraktivitu vozu. Vůz vynikal svou elegancí a jednoduchostí a snad i proto se stal jedním z nejúspěšnějších modelů automobilky Lotus vůbec. Oficiálně byl představen roku 1962.

Rám byl páteřový svařený z ocelových trubek, na který byly přidělány lichoběžníkové nápravy pro přední kola a stejně jako u modelu Elite Chapmanovo zavěšení pro kola zadní. Na všech kolech byly kotoučové brzdy s hydraulickým posilovačem, které byly pro verzi S2 vepředu zesíleny. Co se jízdních vlastností týkalo, tak Chapman vsadil na osvědčenou kombinaci měkčích per a tvrdších tlumičů s dlouhým zdvihem. Tato kombinace se opět osvědčila a přinesla Elanu jen slova chvály.

Motor byl použit zpočátku Lotus Twin Cam o objemu 1498 cm3 a s výkonem 100 k, který po chvíli vystřídal Lotus Twin Cam o objemu 1558 cm3 o výkonu 105 k, s tímto motorem dokázal vůz jet rychlostí až 185 km/h a zrychlením 0 na 160 km/h za 26,8 s. Motor to byl silný, ale náchylný k přetočení proto se zapalování vypínalo automaticky při překročení 6500ot/min. Spotřeba se pohybovala kolem 8 l na 100 km. Převodovka byla čtyřstupňová a přenášela točivý moment na zadní kola.

Interiér byl jednoduchý, ale účelný. Skládal se ze dřevěné dýhy, do který byly vloženy ovládací a kontrolní prvky. U modelu S2 se zlepšilo dílenské zpracování. Prostoru nebylo v interiéru tradičně na rozdávání. Sedačky byly sice překvapivě pohodlné, ovšem na delší cesty to stále nebylo to pravé. Co ovšem bylo překvapením byla účinnost plátěné střechy, která se dočkala nejedné pochvaly.

Vůz se od začátku prodával buď jako stavebnice nebo jako hotový model. V roce 1965 se objevil Lotus Type 36 Elan Coupe. Jednalo se o uzavřenou verzi která vycházela z modelu S2 a později z modelu S3. Jinak kromě střechy na modelu Coupe nebyly provedeny žádné další změny.

 Rám Lotus Elan, Lotus Elan S1


Lotus type 45 Elan S3/S4

Model S3 se představil roku 1966. Šlo o nástupce modelu S2. Vůz prošel jen drobnými změnami. Přepracováno bylo zavěšení kola a nastavení podvozku. Též se zlepšilo dílenské zpracování jak interiéru, tak karosérie která zůstala beze změn. Nově též přibyla verze SE, jež se lišila hlavně v detailech. Na kolech se objevila centrální matice, v interiéru se objevil koberec přes celou podlahu a v neposlední řadě se navýšil výkon motoru na hodnotu 115 k. Tyto a další změny vedli ke zvýšení největší rychlosti na hodnotu 198 km/h.

Další modernizací si prošel model Elan roku 1968, kdy se představila verze S4. Jedinou výraznější změnou bylo rozšíření a větší vykrojení blatníků kvůli větším a širším kolům a i nadále se zlepšovalo dílenské zpracování a odstraňovaly se nedostatky dřívějších verzí. Model byl též k dostání jako kupé, které se prodávalo pod označením type 36 nebo jako hardtop tedy s odnímatelnou pevnou střechou.

Vrcholná verze S4 Sprint se na první pohled lišila zlatým pruhem na dveřích a centrální maticí na kolech po vzoru verze SE. Verze se vyznačovala jiným nastavením podvozku a pneumatikami s nižším profilem pro dosažení lepších jízdních vlastností. Model byl též k dostání v barvách týmu gold leaf což byly barvy týmu Lotus v F1.

Dvoumístný Elan dokázal automobilku dostat mezi elitu výrobců sportovních automobilů, a také se stal jedním z nejúspěšnějších modelů značky. Elan nikdy nebyl určen na závodní okruhy, ale od samého začátku výroby se vůz ukazoval na okruzích a úspěšně bojoval s konkurencí která byla mnohdy silnější, ale jak známo co měla konkurence na výkonu, to měl Lotus na hmotnosti a k tomu přidal svůj vrozený talent na zatáčení a proto se stal opravdu úspěšným nástupcem modelu Elite.

 Interier Lotus Elan, Lotus Elan Sprint Coupe


Lotus type 50 Elan +2

Colin Chapman Chtěl postavit i sportovní vůz pro lidi s dětmi, a proto vznikl model Elan +2, který byl představen roku 1967. Jednalo se o prodlouženého Elana s novou karosérií. Karosérie vynikala jistou přitažlivostí, a také nízkým koeficientem odporu vzduchu, který činil 0,30. Vůz byl také lehce rozpoznatelný od svého dvoumístného brášky díky odlišným tvarům.

Rám byl převzat z dvoumístného modelu, ale byl natažen což se projevilo na rozvoru který byl nyní o 305 mm větší. Zavěšení i brzdy byly převzaty také z Elanu, ale zavěšení se dočkalo lehkých úprav kvůli větší hmotnosti vozidla.

Motor byl původně použit Lotus Twin Cam o objemu 1558 cm3 o výkonu 105 k. Tento motor byl později upraven pro model Elan +2S. Motor se lišil pouze v použití nového karburátoru firmy Stromberg a výkon narostl na 118 k. Poslední verze modelu Elan a to verze +2S 130 dostala upravený motor Lotus Twin Cam se zvětšenými ventily a dvojitým karburátorem Weber takto upravený motor dosahoval hodnot 126 k. U posledních sériích Elana označených jako +2S 130/5 byl tento motor doplněn o pětistupňovou převodovku.

Elan +2 dostal do interiéru ventilaci pro zpříjemnění jízdy na delších cestách a v létě. Zato zadní sedačky sloužily pouze jako nouzové a na delší cesty to nebylo ideální posezení ani pro malé děti. Modely +2S dostaly do interiéru lepší výbavu a mohli se chlubit čím dál tím lepším dílenským zpracováním. Vrcholná verze Elan +2S 130 se chlubila stříbrnou střechou která se stala jejím hlavním poznávacím znakem. Tento model měl stejnou výbavu jako Elan +2S. V praxi se od sebe tyto verze lišily jen motorem a nastavením podvozku. Vůz se nejvíce vyvážel do USA kde se z úspěchem prodával až do roku 1974, kdy skončila výroba těchto vozů ve zhruba 5000 vyrobených exemplářích. Celkem bylo vyrobeno vozů Lotus Elan přes 12 000 kusů všech sérií, kromě modelu Elan M100 z devadesátých let.

 Lotus Elan +2


Mldší ségra:Lotus M100 Elan